THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Rychlý a agresivní. Chytlavý a melodický. Skvost na poli melodického death metalu čerpající ty nejlepší esence z tvorby AT THE GATES se jmenuje... CASKETGARDEN". Tak přesně takhle vidí vydávající label Metal Age Poductions nadějnou pětici z Maďarska. Pojďme se tedy na jejich první desku „This Corroded Soul Of Mine" podívat trochu detailněji, protože takto odvážná charakteristika si přímo řve o nějakou tu korekci. Všichni jistě dobře víme, že přehnaná očekávání jsou velice často následována nepřívětivým přízrakem zklamání.
Tak především se tvorba CASKETGARDEN dá jen velmi těžko považovat za melodický death metal. Hlavní úlohu v tvorbě maďarských chasníků má s převahou moderní thrash metal, který nemá daleko k projevu CARNAL FORGE nebo populárních workoholiků ze SOILWORK. Citace AT THE GATES jsou v některých pasážích sice více než čitelné, ale opět ne po death metalové stránce věci. Materiál vyznívá na debutové album celkem přesvědčivě, což však neznamená, že by byl úplně prostý jakýchkoli nedostatků. Když pomineme tradiční nemoc drtivé většiny začínajících kapel, čili přílišnou šablonovitost, průhlednost a malou odvahu vyrukovat se svým vlastním pojetím, je hlavním nedostatkem CASKETGARDEN určitá těžkopádnost. Hned otvírák „Human Corrosive Disease" je toho jasným důkazem. Místo svižné skladby na úvod, dostaneme pouze unylou kompozici, která se opírá jen o pár triviálních riffů a nudnou melodii v naléhavém refrénu. Kvalita jde nahoru s druhou „I Witness" a hlavně čtvrtou „Song Of Tears (Ashes)", kde CASKETGARDEN začínají pracovat více s harmoniemi, nenásilně přecházejí od táhlých melodických pasáží do prudkých thrashujících ataků a občas nabídnou krátký akustický předěl nebo ukázku práce sólové kytary (na sólech bude však ještě potřeba zapracovat, neboť ne všechna jsou do puntíku dotažena). Závěr desky není opět zcela vyrovnaný, když překvapí už jen klepačka „Non-Existent" (objevila se i na stejnojmenném promo CD) a melodicky hodně pestrá „Widow Mother Earth". Ostatní skladby nejsou sice žádným propadákem, ale už je na nich přeci jen znát úbytek oživujících nápadů, sklouzávají do klišé a repetivnosti a pozbývají tolik nutný moment překvapení.
CASKETGARDEN nám v podobě „This Corroded Soul Of Mine" nabízejí mírně nevyrovnanou kolekci deseti skladeb, na které ovšem pozitiva výrazně převažují na negativy. Maďarští nováčci si na svém debutu z ostudy kabát rozhodně neušili a já musím konstatovat, že učebnici thrashového řezbářství bez větších problémů zvládli. Při bodování jsem se nakonec přiklonil k vyšší známce, neb mi nepřipadalo příliš fair shazovat mladou kapelu na samém začátku za něco tak běžného, jako je nedostatek originality na debutovém albu.
CASKETGARDEN nám v podobě "This Corroded Soul Of Mine" nabízejí mírně nevyrovnanou kolekci deseti skladeb, na které ovšem pozitiva výrazně převažují na negativy. Maďarští nováčci si na svém debutu z ostudy kabát rozhodně neušili a já musím konstatovat, že učebnici thrashového řezbářství bez větších problémů zvládli.
7 / 10
István Cseh
- zpěv
Balázs Tóth
- kytara
Péter Musitz
- kytary
Gábor Ori
- baskytara
Attila Cseh
- bicí
1. Human Corrosive Disease
2. I Witness
3. Grief 100%
4. Song Of Tears (Ashes)
5. The Day When Silence Died
6. Immortality Inc.
7. Non-Existent
8. 7th Scar
9. Widow Mother Earth
10. Across The Vast Oceans Of Time
Open The Casket, Enter The Garden (2006)
This Corroded Soul Of Mine (2003)
The Non Existent (promo) (2002)
...Of Grief (demo EP) (2000)
An Ever Rounding Circle (demo) (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Metal Age Productions
Stopáž: 36:58
Produkce: Zoltán Cserfalvi
Studio: Denevér Studio (Szolnok)
Kontakt: Tóth Balázs, Mosonmagyaróvár, Mosonyi Mihály utca 39., H-9200, Hungary
Já to vidím na 8,5 ... CG mě prostě berou! // Abych kompenzoval Martina L. překlik dám tam... :-D
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.